Читать книгу: «Ztracená », страница 3

KAPITOLA ŠESTÁ

Druhý den ráno Riley sledovala, jak Blaine připravuje snídani vejce Benedikt s čerstvou pomerančovou šťávou a silnou, tmavou kávou. Napadlo ji, že vášnivé milování se nemusí omezovat jen na bývalé manžely. A uvědomila si, že probouzení v pohodlí s mužem bylo něco nového.

Cítila se vděčná za dnešní ráno a vděčná Gabriele, která ji ujistila, že se o všechno postará, když jí minulou noc Riley zavolala. Ale nemohla si pomoci a přemýšlela, zda takovýto vztah může přežít, vzhledem k mnoha dalším komplikacím jejího života.

Riley se rozhodla ignorovat tuto otázku a zaměřit se na výborné jídlo. Ale jak jedli, brzy si všimla, že Blainovy myšlenky bloumají někde jinde.

"Copak se děje?" zeptala se ho.

Blaine neodpověděl. Očima nejistě bloudil kolem.

Začínala se obávat. V čem je problém?

Byl na vážkách kvůli včerejší noci? Byl méně spokojený, než ona?

"Blaine, co se děje?" Zeptala se Riley poněkud roztřeseným hlasem.

Po odmlce Blaine řekl, "Riley, prostě se necítím ... bezpečně."

Riley se snažila najít smysl toho, co Blaine říká. Byla všechna vřelost a náklonnost, kterou sdíleli během schůzky včera večer, náhle pryč? Co se mezi nimi stalo, že se všechno změnilo?

"Já – já to nechápu," zakoktala. "Co tím myslíš, že nemáš pocit bezpečí?"

Blaine zaváhal a pak řekl, "Myslím, že je třeba koupit si zbraň. K ochraně domu."

Jeho slova s Riley trhla. Toto nečekala.

Ale možná jsem to měla čekat, pomyslela si.

Seděla u stolu naproti němu a viděla jizvu na jeho pravé tváři. Měl ji od loňského listopadu z Rileyna domu z toho, jak se snažil ochránit April a Gabrielu před pomstychtivým útočníkem.

Riley si vzpomněla na hrozný pocit viny, který pocítila, když poté uviděla Blaina v bezvědomí na nemocniční posteli.

A teď tu vinu cítila opět.

Bude se Blaine někdy s Riley cítit bezpečně? Bude mít někdy pocit, že jeho dcera by mohla být v bezpečí?

A byla zbraň tím, co opravdu potřeboval, aby se cítil bezpečněji?

Riley zavrtěla hlavou.

"Já nevím, Blaine," řekla. "Já nejsem velký fanoušek ozbrojených civilistů se zbraněmi v jejich domech."

Jak ta slova byla venku, Riley si uvědomila, jak povýšenecky to znělo.

Z Blainova výrazu nemohla usoudit, zda se urazil, nebo ne. Zdálo se, že čekal, až řekne víc.

Riley upila kávu, aby si srovnala své myšlenky.

Řekla, "Věděl jsi, že statisticky domácí zbraně vedou k vraždám, sebevraždám a úmrtí víc, než úspěšná domácí obrana? Ve skutečnosti hrozí majitelům zbraní obecně větší riziko, že se stanou obětí vraždy víc než lidé, kteří nemají vlastní zbraně."

Blaine přikývl.

"Ano, vím o tom," řekl. "Provedl jsem nějaký výzkum. Také vím o zákonech sebeobrany Virginie. A že se zde mohou zbraně volně nosit."

Riley nesouhlasně uklonila hlavu.

"No, jsi lépe připraven, než většina lidí, kteří se rozhodnou koupit zbraň. I tak ... "

Její slova utichla. Nechtěla říct, co má na mysli.

"Co je to?" Zeptal se Blaine.

Riley se dlouze a zhluboka nadechla.

"Blaine, chtěl by sis koupit zbraň, kdybych nebyla součástí vašeho života?"

"Ach, Riley –"

"Řekni mi pravdu. Prosím."

Blaine seděl a zíral chvíli na svou kávu.

"Ne, nechtěl," řekl nakonec.

Riley se natáhla přes stůl pro Blainovu ruku.

"To jsem si myslela. A jsem si jistá, že chápeš, jak se cítím. Moc mi na tobě záleží, Blaine. Je hrozné vědět, že váš život je mnohem nebezpečnější kvůli mě."

"Chápu," řekl Blaine. "Ale já chci, abys mi ty řekla o něčem pravdu. A prosím neber si to špatně."

Riley se tiše připravila na cokoliv, na co se jí Blaine zeptá.

"Jsou tvoje pocity opravdu dobrý argument proti mému záměru koupit zbraň? Chci tím říct, není to fakt, že jsem ve větším nebezpečí než průměrný občan, a že bych měl být schopen bránit sebe a Crystal – a možná i tebe?"

Riley trochu pokrčila rameny. Cítila, že je smutné to přiznat sama sobě, ale Blaine měl pravdu.

Kdyby se kvůli zbrani cítil bezpečněji a spolehlivěji, měl by ji mít.

Také si byla jistá, že by byl jako majitel zbraně velmi zodpovědný.

"No dobře," řekla. "Pojďme dokončit snídani a jdeme nakupovat."

*

Později toho rána Blaine vešel s Riley do obchodu se zbraněmi. Blaina hned napadlo, že dělá chybu. Netušil, kolik nebezpečných zbraní může být na stěnách a ve skleněných vitrínách. Nikdy předtím ze zbraně nevystřelil – pokud napočítal plastovou zbraň, kterou měl jako dítě.

Do čeho jsem se to pustil? pomyslel si.

Velký, vousatý muž v kostkované košili procházel mezi zbožím.

"Jak vám mohu pomoci?" zeptal se.

Riley řekla, "Hledáme něco pro domácí ochranu pro mého přítele."

"No, určitě máme něco, co vám bude vyhovovat," řekl muž.

Blaine se pod jeho pohledem cítil v rozpacích. Domníval se, že ne každý den sem přivádí atraktivní žena svého přítele, aby mu pomohla vybrat si zbraň.

Blaine si nemohl pomoci a cítil se trapně. Dokonce se cítil trapně i z toho, že je v rozpacích. Nikdy sebe nevnímal jako muže, kteří o svém mužství pochybuje.

Blaine se snažil sám vzpamatovat ze svého podivného pocitu, prodavač zbraní se souhlasně podíval na Rileynu vlastní zbraň.

"Ten Glock Model 22, který máte, je moc pěkný kousek, madam," řekl. "Profesionální obhájkyně práva, že ano?"

Riley se usmála a ukázala mu svůj odznak.

Muž ukázal na řadu podobných zbraní ve vitríně.

"No, váš Glock mám přímo tady. Docela dobrý výběr, pokud se zeptáte mě".

Riley se podíval na zbraně a pak se podívala na Blaina, jako by se chtěla zeptat na jeho názor.

Blaine nemohl dělat nic jiného než pokrčit rameny a červenat se. Přál si, aby byl strávil stejnou dobu průzkumem zbraní, jakou věnoval statistikám a zákonům.

Riley zavrtěla hlavou.

"Nejsem si jistá, že poloautomatická je to, co bychom chtěli," řekla.

Muž přikývl.

"Ano, jsou to trochu komplikované, zejména pro někoho, kdo se zbraním nevěnoval. Věcí se mohou pokazit."

Riley souhlasně přikývla a dodala, "Ano, věci jako selhání zapalování, může se zaseknout, dvojité podávání, selhání vysunutí."

Muž řekl, "Samozřejmě to nejsou skutečné problémy pro ostřílenou FBI agentku, jako jste vy. Ale pro tohoto muže bude revolver možná blíž tomu, co hledáte."

Muž je doprovodil ke skleněné vitríně plné revolverů.

Blainův pohled padl na zbraně s kratší hlavní.

Alespoň vypadaly méně zastrašující.

"A co tady tato?" řekl a ukázal na jednu.

Muž otevřel vitrínu, vytáhl pistoli a podal ji Blainovi. Blaine se cítil se zbraní v ruce podivně. Nemohl se rozhodnout, zda je těžší nebo lehčí, než původně očekával.

"Ruger SP101," řekl muž. "Má dobrou sílu. Není to špatná volba."

Riley si zbraň pochybovačně prohlédla.

"Myslím, že hledáme něco s asi čtyři palcovou hlavní," řekla. "Něco, co lépe absorbuje zpětný ráz."

Muž znovu přikývl.

"Jasně. No myslím, že něco takového mám."

Sáhl do vitríny a vyndal další větší pistoli. Podal ji Riley, která si ji souhlasně prohlédla.

"Oh, ano," řekla. "Smith a Wesson 686."

Pak se usmála na Blaina a podala mu zbraň.

"Co si o tom myslíš?" Zeptala se Riley.

Tato delší zbraň v jeho rukou vytvářela ještě podivnější pocit, než ta menší, kterou třímal předtím. Mohl se na Riley jen rozpačitě usmát. Ona se usmála na něj. Z jejího výrazu viděl, že konečně zaznamenala, jak nesvůj se cítí.

Obrátila se k majiteli a řekla, "Myslím, že si ji vezmeme. Kolik stojí?"

Blaine byl ohromen cenou zbraně, ale byl si jistý, že Riley ví nejlépe, zda dostává férovou cenu.

Také jej ohromilo, jak snadná byla její koupě. Muž jej požádal o dva doklady totožnosti a Blaine mu nabídl svůj řidičský průkaz a volební registrační kartu. Blaine pak vyplnil krátký, jednoduchý formulář, souhlas k ověření spolehlivosti. Prověření přes počítač trvalo jen pár minut a Blaine byl volní koupit si zbraň.

"Jakou munici chcete?" zeptal se muž, když začínal zpracovávat prodej.

Riley řekla, "Dejte nám krabici Federal Premium s malým zpětným rázem."

Zanedlouho byl z Blaina poněkud zmatený majitel zbraně.

Stál a díval se na skličující zbraň, která ležela na stole v otevřeném plastovém pouzdru, v ochranné pěně. Blaine poděkoval muži, zavřel pouzdro a obrátil se k odchodu.

"Počkejte chvíli," řekl muž vesele. "Nechcete si ji vyzkoušet?"

Muž vedl Riley a Blaina zadními dveřmi, které vedly do překvapivě velké kryté střelnice. Pak odešel a nechal Riley a Blaina napospas osudu. Blaine byl jen rád, že nikdo jiný v tuto chvíli není s nimi.

Riley ukázala na seznam pravidel na zdi a Blaine si je pečlivě pročetl. Pak neklidně zavrtěl hlavou.

"Riley, mohu to říct ..."

Riley se trochu zasmála.

"Já vím. Jsi trochu překvapený. Vysvětlím ti to."

Vedla ho do jedné prázdné kóje, kde si nasadili ušní a oční chrániče. Otevřel pouzdro s pistolí, dával pozor, aby s ní mířil do střelnice, než ji zvedne.

"Mohu ji nabít?" zeptal se Riley.

"Ještě ne. Nejprve si to vyzkoušíme naprázdno."

Vzal pistoli do svých rukou a Riley mu pomohla najít správnou pozici – obě ruce na rukojeti pistole, ale s prsty mimo spoušť, lokty a kolena mírně ohnutá, mírně předklonit. Za pár okamžiků Blaine zjistil, že cílem jeho pistole je lidský tvar na papírovém terči asi dvacet pět metrů daleko.

"Budeme nejprve procvičovat dvojitou akci," řekla Riley. "To je, když nezatáhneš za kohout po každém výstřelu, ale všechnu práci odvedeš s pomocí spouště. To ti umožní poznat spoušť. Zatáhni spoušť hladce dozadu, pak ji stejně hladce pusť."

Blaine si to několikrát zkusil s prázdnou zbraní. Pak mu Riley ukázala, jak otevřít hlaveň a vložit do ní náboje.

Blaine zaujal stejný postoj jako předtím. Připravil se, věděl, že zbraň dost kopne, a pečlivě zaměřil na cíl.

Stiskl spoušť a vypálil.

Náhlá zpětná síla ho překvapila a zbraň mu v ruce poskočila. Sklonil zbraň a podíval se směrem k cíli. Neviděl na něm žádný otvor. Letmo zauvažoval, jak může někdo zamířit s takovou zbraní, která tolik kope.

"Budeme pracovat na tvém dýchání," řekla Riley. "Dýchej pomalu, když míříš, pak pomalu vydechni a zatáhni za spoušť tak, abys vystřelil přesně v okamžiku, kdy vydechuješ. V ten okamžik je tvé tělo nejvíc nehybné."

Blaine opět vystřelil. Byl překvapen na kontrolou, kterou náhle pociťoval.

Podíval se do střelnice a viděl, že tentokrát se alespoň strefil do papírového cíle.

Ale jak se připravoval znovu vystřelit, probleskla mu hlavou vzpomínka – vzpomínka na nejstrašnější okamžik jeho života. Jednoho dne, když ještě žil vedle Riley, zaslechl vedle strašný rámus. Přispěchal do Rileyna domu a našel vstupní dveře pootevřené.

Muž házel Rileynou dcerou po podlaze a útočil na ni.

Blaine přispěchal a stáhl muže z April. Ale muž byl příliš silný, než aby jej Blaine přemohl a Blaine byl zle zbit, až nakonec ztratil vědomí.

To byla hořká vzpomínka a na chvíli mu přinesla pocit bezmoci.

Ale ten pocit se náhle vypařil, když ucítil tíhu zbraně v jeho rukou.

Vydechl a vypálil, vydechl a vypálil, ještě čtyřikrát, než se hlaveň vyprázdnila.

Riley stiskla tlačítko, které papírový terč přiblížilo.

"Na první pokus to není špatné," řekla Riley.

Blaine skutečně viděl, že ty poslední čtyři výstřely alespoň přistály na lidské podobě.

Ale pak si uvědomil, že jeho srdce buší, a že je přemožen podivnou směsicí pocitů.

Jedním z těchto pocitů byl strach.

Ale strach z čeho?

Ze síly, uvědomil si Blaine.

Pocit moci v jeho rukou byl ohromující, nic takového předtím necítil.

Cítil se tak dobře, že jej to až vyděsilo.

Riley mu ukázala, jak otevřít hlaveň a vyndat čtyři prázdné náboje.

"Stačí to pro dnešek?" zeptala se.

"Vůbec ne," řekl udýchaně Blaine. "Chci, abys mě naučila všechno, co bych měl o této věci vědět."

Riley stála a usmívala se na něj, zatímco znovu nabíjel.

Stále cítil její úsměv, když zamířil na nový cíl.

Ale pak zaslechl zazvonit Rileyn mobilní telefon.